Po ne-až-tak strhujícím prvním dílu Atlantidy byl Vodopád velkým překvapením. V tom dobrém smyslu. Bavilo mě to určitě více než Slza, ale i tak to mělo chybičky a několik věcí mě tam štvaly a něco tam bylo i úplně zbytečné dávat. I tak to ale bylo příjemné počtení s několika nečekanými zvraty.
Na scénu přichází nová postava. Solon. Je to opravdu skvělá a vtipná postava, se kterou byl příběh hned lepší. Ale zdá se mi, že toho o Solonovi víme více než o Anderovi, který je součástí příběhu už od první knihy. Příběh byl sám o sobě dobrý, ale Eureka mě občas štvala. Vůbec jsem nesouhlasila s některými jejími rozhodnutími (právě ty byly ty nejdůležitější). Taky mi vadilo její neustále litování Brookse, o kterého se starala asi více, než o lidi, které připravily o život její slzy...
S koncem knihy si autorka asi nevěděla rady co udělat. Na rozdíl od prvního dílu, který skoro nebyl fantasy, bylo u konce (a nejen u konce) toho fantasy až trošku moc. Konec byl jeden velký, částečně smutný zvrat, se kterým se já neumím smířit. Takové pomatené to celé bylo. Tohle má být trilogie, ale o třetí knize není ani zmínky. Já si osobně nedokážu představit, o čem by další díl byl, tohle bylo dobré zakončení.
Anotace:
Strhující milostná sága plná ničivých tajemství a temné magie o dívce, jejíž slzy mají sílu vynést na povrch ztracený kontinent Atlantidu, pokračuje. Eurečiny slzy zaplavily zemi a nyní Atlantida roste a s ní i moc zlého vládce Atlase. Eureka je jediná, kdo ho může zastavit, ale nejprve se musí naučit, jak bojovat. Ku pomoci jsou jí naštěstí přátelé. Vydává se na cestu přes oceán s kamarádkou Cat, její rodinou, Anderem a rovněž oslňujícím, ale i tajemným Sadařem, který Eurece přislíbil, že jí pomůže najít Solona. Ten totiž jako jediný ví, jak porazit velkého Atlase. Eureka má šanci zachránit svět, ale co všechno bude muset obětovat? Nebude právě její láska k Anderovi zároveň největší překážkou?
0 komentářů
Moc děkuji za komentář!