Tohle je pro mě hrozné zklamání...Autorka vymyslela úžasný a originální svět, ze kterého šlo vytáhnout strašně hodně. První začnu pozitivy. Nyx pro mě byla zajímavým druhem hrdinky, je taková jiná než ostatní, s jedem ve svém srdci, všechnu tu krutost se v sobě snaží uzavřít, ví přesně, kdo je a čeho je schopná, svůj osud nadevše nenávidí, ale i přesto jde za ním, i když jí to může stát život. Poté je tu Ignifex, ten byl asi jediný zdrojem humoru a díky němu jsem se ne jednou zasmála. Také se mi líbila všechna ta mytologie a mystično, to tajemno, dům plný nebezpečí a všemožných tajemných zákoutí- tyhle věci měla autorka skvěle vymyšlené.

Ale tohle všechno je úplně zastíněno. Kámen úrazu byl prakticky celý vztah hlavních postav. Já mezi nimi necítila žádnou chemii, nic woow, co by mě přimělo zbožňovat to, co mezi nimi je. Ignifex mi v tomhle přišel strašně naivní, Nyx bezpodmínečně od začátku věřil, i když moc dobře věděl, že Nyx má v plánu ho zničit. A Nyx měla zase potřebu mu to pořád dokola opakovat, jaké s ním má záměry... A ted' přichází klišé: trojúhelník. Nechápu, proč do toho od začátku usela autorka tahat i trojúhelník, ten naštěstí byl krátký. Nejhorší ze všeho byl ten konec. Celý příběh je napsán v takovém klidném tempu, všechno tak hezky popsáno a poté přišel zvrat, od kterého to šlo z kopce ještě víc, hrdinka se začala chovat strašně nelogicky, vedlejší postava úplně obrátila svůj charakter a stala se pro mě nesnesitelnou. A ted' konec. Autorka tam napráskala snad každou akci, která ji napadla a neobtěžovala se to alespoň trochu vysvětlit. Posledních asi sedmdesát stránek pro mě bylo utrpením a odpočítávala jsem každou stránku, jen at' to už mám za sebou...