A Court of Frost and Starlight je novela, odehrává se pár měsíců po válce a vypráví o jizvách, které na postavách zanechala a o nacházení sama sebe, o budoucnosti,... krásná novela to je. Příběh to nemá skoro žádný, ale i tak moc krásné.

ACOFAS je možná poslední knihou Feyre a Rhyse, a tak jsem si čtení chtěla co nejvíce užít a splnilo se mi to, v částech jsem úplně umírala smíchy. Poznala jsem Elain a Nestu z jiné strany, Elain mě občas překvapovala. Roli v příběhu hrál i Tamlin. Tu nenávist, co od všech lidí dostává si opravdu nezaslouží, ale i tak tam má Tamlin a ta nevyřešená historie nějaké uzavření- až mě z toho bolelo u srdce...O příběhu tam nejde nic moc říct, ale je to perfektní epilog ACOWARU, dokonce se SJM i povedlo potěšit fanoušky už dlouho slibovanou scénou a i mnoha jinými scénami. Když jsem se do čtení pouštěla, myslela jsem si, že se v téhle knize všechny dějové linie uzavřou, jenže to se nestalo, pár těch linií zůstalo otevřených-ale alespoň je to taková návnada pro další přicházející díly. Nedokážu si představit, že by tohle měla být poslední Feysand kniha, jelikož tam je ještě řádka věcí nedořešená. Ale! Další kniha, která vyjde bude soustředěná na Nestu a Cassiana!

Anotace:

Zimní slunovrat. Za týden. Stále jsem tak nová v roli Vladařky, že nevím, jaká má být má oficiální role. Kdyby jsme měli Velekněžku, aby udělala nějaký protivný ceremoniál, jak to dělala Ianthe před rokem -

Rok. Bohové, uběhl skoro rok od doby, kdy se mnou Rhys uzavřel smlouvu, zoufalý, aby mě dostal od toho jedu Jarního Dvora; aby mě zachránil od mé beznaděje. Kdyby se o minutu zpozdil, Matka ví, co by se stalo. Kde bych ted' byla.

Sníh vířil a vířil v zahradě, zachytávající vlákna hnědé pytloviny pokrývající keře.

Můj druh - pracoval tak tvrdě a tak nezištně, bez naděje, že bych vůbec kdy byla s ním.

Oba jsme bojovali pro tuto lásku, krváceli pro ni. Rhys pro ni zemřel.