Po přečtení prvního dílu- Dvůr Trnů a Růží, který mě nadchnul a dohnal k slzám, jsem si musela koupit i druhý díl Dvůr Mlhy a Hněvu. Určitě to není pokračování 'a žili št'astně až do smrti', to ani náhodou. Příběh je snad ještě víc neočekávaný a opět mě dohnal slzám, ale to byly slzy dojetí.
Autorka udělala velmi nečekaný zvrat, absolutně jsem to nečekala. Už od začátku knihy jsem měla takový vnitřní pocit-intuici-že to mezi Feyre a Tamlinem nějak neklape. Vše co se dělo v knize bylo nečekané a velmi krásné.
V ACOTARu byl Tamlin můj zakletý princ, pro kterého Feyre zemřela. V ACOMAFu jsme ho poznali jako až přehnaně ochanitelského. Autorka zašla do hloubky příběhu a vytáhla z toho to nejlepší co mohla. Opět jsem se neubránila slzám, tentokrát to byly slzy dojetí. Konec je velmi nečekaný.
Mnoho lidí si stěžuje na sexuální scény, podle mě té knížce rozhodně neuškodily. Ani obrat charakteru postav mi nepřišel hrozný. V druhém dílu jsme měli možnost poznat nové postavy a blíž poznat ty staré a poznat jiné dvory a kraje Prathianu historii několika postav. Tento druhý díl mi přijde zatím nejlepší ze série.
Anotace:
Feyre přežila střet s Amaranthou a vrátila se na Jarní dvůr. Avšak ani zde nemá klidu, protože ji neustále pronásledují vzpomínky na to, co musela udělat, aby osvobodila Tamlina i jeho lid. A stejně tak nemůže zapomenout ani na smlouvu s Rhysandem, s kterým má strávit jeden týden v měsíci. Ač je nyní vznešenou vílou, srdce má stále lidské. A navíc si postupně uvědomuje, že na obzoru se objevuje ještě mnohem větší zlo, než jaké kdy zažila. A tak zatímco se snaží vyznat v zákrutech vílího života, zjišťuje, že její role zachránkyně ještě neskončila. Avšak dokáže se vyrovnat s nebezpečím, které se k ní blíží?
0 komentářů
Moc děkuji za komentář!