A teď přichází nějaký ten můj přehled. 

NEJVĚTŠÍ ZKLAMÁNÍ

Bohužel, rok 2018 byl plný knižních zklamání. Patří mezi ně knihy, na které jsem se těšila, ale bohužel přišlo velké zklamání...

Na trilogii Griša jsem slyšela samé chvály a moc jsem chtěla, aby se mi líbila, ale pravdou je, že se mi moc nelíbila. Trilogie měla velký potenciál, ale ten zůstal naprosto nevyužitý. Dvě nejlepší postavy - Nikolaj a Darkling - zůstaly docela nevyužity, ale jen díky nim jsem to vydržela až do poslední knihy. Hlavní hrdinka byla někdy opravdu na facku (víc než jen někdy), přišla mi taková slepá, neviděla, co stojí přímo před ní. Ona si vybrala toho, který je zamilovaný do jejího starého já a jejích nových schopností se bojí, místo toho, který by jí miloval takovou, jaká je, rozuměl by ji... Ale nee, ona ho radši několikrát zradí. V téhle trilogii je mnoho negativních věcí a všechny je mám rozepsané v recenzích (Světlo a Stíny, Bouře a Vzdor, Zkáza a Naděje)

Krutá krása je re-telling klasické pohádky Kráska a zvíře. Četla jsem tři re-tellingy s tímto tématem a tento by nejhorší. Kniha má obrovský potenciál. Nyx pro mě byla zajímavým druhem hrdinky, je taková jiná než ostatní, s jedem ve svém srdci, všechnu tu krutost se v sobě snaží uzavřít, ví přesně, kdo je a čeho je schopná, svůj osud nadevše nenávidí, ale i přesto jde za ním, i když jí to může stát život. Poté je tu Ignifex, ten byl asi jediný zdrojem humoru a díky němu jsem se ne jednou zasmála. Také se mi líbila všechna ta mytologie a mystično, to tajemno, dům plný nebezpečí a všemožných tajemných zákoutí- tyhle věci měla autorka skvěle vymyšlené. Ale pak tam autorka přidala to největší klišé, jaké mohla: milostný trojúhelník. A pak ještě nepochopitelný zvrat, kde autorka měla potřebu tam dát všechny akční/fantasy scény, co ji napadly, když celý průběh byl takový poklidný. Konec celou knihu rozdrtil a myslela jsem, že ji odložím a už nikdy na ni znovu nesáhnu... 

War Storm je závěrečný díl série Rudá královna byl tím největším zklamáním ze všech. Celou sérii jsem si hrozně zamilovala, ale autorce se zřejmě nechtělo přemýšlet nad nějakým solidním ukončení série, a tak to totálně odbyla. Takhle odbytý konec jsem ještě nezažila. V celé knize mi tam její blesky hrozně chyběly, po většinu času byla Mare jen Mare a nikým jiným, chyběla tam 'The Ligtning Girl' , které tam bylo fakt málo. Připadalo mi to, jako by se autorka bála ukázat ze své hlavní hrdinky něco víc. Mě ten konec přišel strašně nucený a useknutý. V jedné chvíli se bojuje a v druhé je konec všeho. Troufám si i říct, že zakončení Mavenovy dějové linky je taky hezky odfláknutý. 

NEJLEPŠÍ SÉRIE

Royalové je nejlepší série, kterou jsem letos četla (dokonce vícekrát než jednou). Obsahuje plno úžasných citátů, dramatu, romantiky a prostě všeho! Do série jsem se pustilo hlavně proto, že jsem si myslela, že to bude něco jako Selekce, to ale není ani trochu. To mi bylo jasné už na začátku.

KNIHY, KE KTERÝM SE RÁDA VRACÍM

Selekce je moje srdcovka. Příběh Americy a Maxona mám hrozně ráda a vždy si ho ráda přečtu. Tady není, co více dodat.

Jak už jsem zmínila, Papírovou princeznu jsem letos přečetla několikrát. Naprosto jsem si sérii zamilovala a mám v plánu si ji přečíst i letos.

TOP 5

Knihu jsem si přečetla hlavně kvůli tomu, že ji napsala Sarah J. Maas. Sarah zde ukázala svůj talent na nečekané zvraty a opět mi vytřela zrak...  Ještě nikdy jsem nic takového nečetla a možná i díky tomu jsem si to tak užila. Nikdy jsem nevěděla, co se stane. Jasně, jedna věc už od začátku jasná, že se stane, a to je prozrazení pravé identity Catwoman a Batwinga. Jednu věc jsem věděla už od první kapitoly: Selina by si skvěle rozuměla s Aelin (Skleněný trůn) a s Feyre (Dvůr trnů a růží). Celkově mi Selina jako charakter výborně sedla. Čekala jsem, že bude nějaká dobračka, která bojuje proti zlu a zachraňuje svět, ale ona ne. Ona je ten padouch! Vážně, to její anti-hero chování nemělo jedinou chybičku a ještě jak se vždy ukázala jako Catwoman ve velkém stylu, vždy si to tam nakráčí hlavními dveřmi. Nejlepší tam bylo to trio: Catwoman, Harley Quinn a Poison Ivy. Ty dvě to tam ještě více zpestřily. A Luke je takové zlatíčko a jako Batwing je ještě větší zlatíčko...

 Kniha je skrz nazkrz propletená nenávistí, zradou, intrikami a tajemstvími, nechyběla ani politika. Celý příběh byl skvěle promyšlený, vše do sebe dokonale zapadá. Bavilo mě odhalovat všechny ty prohnilé plány postav a sledovat, jak hlavní hrdinka shromažďuje všechnu svou sílu a odvahu a odhaluje tajemství s zrady ostatních postav. Cardan je úplně úžasná postava, od "záporné" postavy jako je on jeden nikdy neví, co čekat a v průběhu knihy se víc a víc otevírá a odhaluje jaký opravdu je. Až do poslední chvíle jsem nevěděla jak to všechno skončí, senzační konec to byl. 

Tarnished Crown je novela série Papírová prncezna o Gideonovia a Savanně. Z počátku jsem se do knihy vůbec nemohla začíst. Připadalo mi to jako by bych začala příběh číst od prostředka. Bylo to způsobeno hlavně tím, že Gideona moc neznáme a neznáme jeho život na vysoké. A ani Savannah nebyla v prvních dílech kdo ví jak podstatná. Ale po zhruba padesátí stránkách přemýšlení, jestli to bude další zklamání, jsem se konečně začetla a zamilovala si to. A jak já se nasmála!Humor se knize nemůže zapřít. Naprosto skvělé bylo poznat Savannu a Gideona o něco lépe, a co se mezi nimi opravdu před lety stalo. To jste tedy věděli, ale je to mnohem lepší to mít od nich spolu s jejich myšlenkami a pocity. Příběh se z větší části odehrává v přítomnosti, ale je hezky prokládána minulostí a myslí, že ji tam určitě mohlo být více. Tahle krátká novelka byla mnohem lepší než Padlý dědic a Prohnilé království dohromady.

 Čtení jsem si chtěla co nejvíce užít a splnilo se mi to, v částech jsem úplně umírala smíchy. Poznala jsem Elain a Nestu z jiné strany, Elain mě občas překvapovala. Roli v příběhu hrál i Tamlin. Tu nenávist, co od všech lidí dostává si opravdu nezaslouží, ale i tak tam má Tamlin a ta nevyřešená historie nějaké uzavření- až mě z toho bolelo u srdce...O příběhu tam nejde nic moc říct, ale je to perfektní epilog ACOWARU, dokonce se SJM i povedlo potěšit fanoušky už dlouho slibovanou scénou a i mnoha jinými scénami. 

Kingdom of Ash získává titul té úplně nejlepší knihy tohoto roku a i té nejsmutnější... Ten rok čekání se opravdu vyplatil, lepší zakončení a celkový průběh knihy jsem si ani nemohla přát. Moje emoce byly jak na horské dráze, v jednu dobu jsem se smála a v druhé vzlykala v slzách (a těch bylo...) a někdy vše dohromady. Když jsem dočetla Říši bouří, myslela jsem si, že mě už nic tak nezničí, ;myslela jsem si, že už to není ani možné, ale KoA mě zničilo mnohem víc, a tím mě kniha přesvědčila o opaku. Kingdom of Ash se stalo tou nejdelší knihou, jakou jsem kdy četla, 984 stránek a zhltla jsem je za jeden týden. Taky tou nejlepší, jakou jsem kdy četla, lepší snad ani neexistuje.

Obrázky knižních obálek, které jsou obsaženy v tomto článku nevlastním! Většina je z webu Databazeknih.cz nebo Googreads.com.