Mým hlavním problémem byla Tessa. Ze začátku mi moc jako hlavní hrdinka nesedla, přišla mi taková příliš...no, nemůžu říct nudná, ale prostě taková slušňačka, která si plánuje každou minutu svého života, taková moc neodvážná. Zhruba patnáct kapitol trvalo než mě nějak zaujala a začala ukazovat, že má i nějaké ty růžky a dokonce mě i začala překvapovat. Takže se z Tessy nakonec vyklubala dost dobrá hlavní postava, kterou mám hodně ráda. Tessa se může zdát jako holka, která má perfektní život, tak to ale vůbec není. Čím dál jsem v knize byla, tím víc a víc jsem byla přesvědčená, že nic nebylo ani z daleka perfektní... Nebylo těžké ji poznat, Tessa je otevřený člověk, to samé ale nemůžu říct o Hardinovi.

S ním to nebylo vůbec jednoduché. Jasně, zamilovala jsem se do něj na první pohled, ale kdo ne, že? Prostě ta bad-boy image mě opět dostala, co dodat... To s tím ale vůbec nesouvisí. Hardin je velmi komplikovaný a uzavřený člověk, neskutečně náladový a někdy (spíše často) se nechová dobře k lidem. Jsou tu důvody proč je takový, jaký je. Jeho minulost mi byla dlouho velkou záhadou, a já si užívala každičký moment, kdy o se o ni něco odhalilo. Hodně mi chyběly kapitoly z Hardinova pohledu. Hardin je strašně nepředvídatelný, vždy takový trochu tajemný a já jsem v určitým momentech chtěla vědět, co se mu právě honí hlavou, protože to je opravdu nemožné vědět. Ale až na konci jsem pochopila, proč tam nebyly.

Tehdy totiž přijde absolutně nečekaný explodující zvrat. Je to zvrat, kdy mi po tváři tekly slzy a kdy se mi srdce v hrudi roztříštilo na milion kousků. To je tak, když se vše zdá být v pořádku, a že se snad dočkáte nějakého hezkého konce a pak - bum! Autorka na vás hodí bombu. Nečekala jsem to. Po tom, co jsem knihu dočetla jsem o tom nemohla přestat přemýšlet: jak, proč, co? A pak jsem přišla na to, že tam byly náznaky, jen takové částí jedné velké skládačky a najednou to všechno do sebe zapadne...

After není jako jiné romantické knížky, kde holka potka kluka, do cesty se postaví nějaký problém, poté se vyřeší a pak nastane happily ever after. Ne. After mi přišlo takové... skutečné, ať už postavy, tak i děj. Kniha se mi dostala pod kůži a já jsem doteď neschopná ji setřást. Tohle není jen nějaká oddechová romantika - ani z daleka ne. Moje nervy byly při čtení na pochodu, něco se neustále dělo, v podstatě jsem si po nějakém dramatu nemohla ani vydechnout a už se tam dělo něco dalšího. Stránky jsem hltala jednu za druhou, slovo od slova. Tohle je must-read nad všechny must-read!

A samozřejmě, že mám v plánu vidět After na velké obrazovce kina, to nenechala bych si to ujít. O tom, jak se mi líbí nebo nelíbí obsazení a všechno ostatní napíšu později v recenzi na film.